Ziju-inlajny.cz
ČR: Letištní dráha ve Starém Městě u Moravské Třebové 29.6.2014
Nevím   jak   vy,   ale   já   na   letišti   ještě   nebruslil.   O   to   víc   jsem   se   těšil   do   Moravské   Třebové,   kde   místní   aeroklub čas   od   času   poskytne   novou   přistávací   dráhu   svého   letiště   na   pár   hodin   bruslařům.   A   opravdu   to   stojí   za   to.   I když ten začátek byl fakt tristní.
Už   z   dálky   bylo   vidět,   že   tentokrát   to   fakt   nebude   dobrý.   Pršet   začalo   asi   15   kilometrů   od   cíle   a   situace   se   spíše zhoršovala,   než   aby   se   zlepšovala.   Letiště   jsem   našel   snadno,   jenže   na   parkovišti   stálo   tak   málo   aut,   že   jsem   se   začal bát,   zda   se   akce   bude   vůbec   konat.   Déšť   neustával,   nicméně   pořadatelé   nám   plochu   zpřístupnili.   Pokud   jsem   si   chtěl zabruslit,   což   se   mi   fakt   moc   nechtělo,   rozhodl   jsem   se,   že   budu   muset   přezout   na   kolečka   do   mokra.   S   touto bohulibou   činností   jsem   byl   hotov   akorát   ve   chvíli,   kdy   přestalo   pršet.   Bylo   ale   jasné,   že   tohle   okno   nevydrží   dlouho. Rozhodl jsem se využít příležitost a spolu s asi desítkou bruslařů jsem se vydal na letištní plochu. U   hangáru   jsem   ještě   vyslechl   krátkou   instrukci,   abych   se   nepohyboval   mimo   přistávací   dráhu,   k   čemuž   jsem   se nechystal.   Povrch   byl   skvělý,   sice   mokrý,   takže   od   koleček   jsem   měl   až   po   kolena   zajištěnou   sprchu,   ale   skvělý. Kolečka   do   morka   držela,   takže   jsem   si   dovolil   i   pár   obloučků   a   jinak   jsem   spíš   koukal   kolem   do   pěkné   krajiny. Minimálně   po   cestě   na   konec   dráhy   jsem   si   to   mohl   dovolit.   Dráha   je   totiž   mírně   z   kopce.   Celková   délka   od   hangáru po   patu   dráhy   byla   cirka   jeden   kilometr,   takže   celé   kolečko   mělo   přesně   2   km.   Šířku   trasy   jsem   tentokrát   neměřil,   ale bylo to hodně, věřte mi.
Když   jsem   dokončoval   druhé   kolečko,   začalo   zase   pršet.   Hrůza,   děs.   A   nevypadalo   to,   že   by   v   dohledné   době   přestalo. Tak   jsem   se   odebral   na   druhou   stranu   letištní   budovy   a   tady   hodinku   okupoval   lavičku   místní   restaurace   skryt   po deštníkem,   který   poskytnul   jeden   pivovar.   Už   jsem   to   chtěl   zabalit,   ale   na   obzoru   se   objevilo   světýlko   v   mracích. Zvětšovalo   se   a   blížilo   se,   ale   ukrutně   pomalu.   Konečně   déšť   ustal   a   já   se   vydal   zpět   na   dráhu.   Zbylo   nás   tady   asi   šest. Ostatní   to   zabalili,   ani   jsem   se   jim   moc   nedivil.   Tentokrát   ale   počasí   vypadalo,   že   nám   umožní   užít   si   letištní   plochu   o trochu déle. A   to   se   potvrdilo.   Nakonec   jsem   bruslil   ještě   hodinku.   Někteří   byli   vytrvalejší. Ani   pro   mne   nebylo   lehké   prostor   letiště vyklidit.   Pokaždé   jsem   si   dole   na   konci   dráhy   říkal,   že   tentokrát   je   to   naposledy,   ale   vždycky   jsem   se   odhodlal   k   další jízdě.   Nakonec   jsem   to   zabalil   kolem   čtvrt   na   sedm.   Letiště   jsem   mohli   sice   využívat   až   do   sedmi,   ale   mně   tentokrát stačilo.   Povrch   je   prostě   špičkový,   krajina   okolo   moc   hezká,   jenom   to   počasí.   To   ale   snad   vyjde   příště.   Zdejšímu aeroklubu   patří   velký   dík   za   to,   že   tohle   bruslařům   dopřává,   i   přes   nepřízeň   počasí   to   byl   parádní   zážitek   (zvlášť   když   na vedlejší travnaté dráze vzlétalo nebo přistávalo malé sportovní letadlo). Můžu jenom doporučit!
© Ziju-inlajny.cz 2016