Mittelland Skate: V okolí Curychu
Pokud   stál   příjezd   do   Oltenu   opravdu   za   houby,   pak   odjezd   byl   nepochybně   splněným   snem   každého   bruslaře. Přepychová   asfaltová   stezka   pod   korunami   stromů   se   zlátnoucím   podzimním   listím   vedla   po   břehu   nádherně modré alpské řeky Aare. Z Oltenu do Bruggu (51 km) Na   podzimní   ranní   mlhu   jsem   byl   tou   dobou   už   zvyklý,   takže   jsem   si   na   lavičce   u   řeky   nasadil   brusle,   dotáhnul   popruhy batohu   a   vyrazil.   Ten   den   to   ale   s   mlhou   nebylo   zase   tak   strašné,   horší   už   to   bylo   s   mokrou   stezkou   po   nočním   dešti. Úseky   stezky   vedoucí   lesem   byly   ještě   pořád   vlhké,   což   bylo   horší,   než   kdyby   byly   jen   mokré,   protože   vlhkost   vytvořila s   nečistotami   jakési   bahýnko,   na   kterém   jsem   si   s   kolečky   tvrdosti   87A   připadal   jako   na   ledě.   Naštěstí   delší   lesní   úsek skončil   dříve,   než   jsem   se   konečně   rozhodl   to   někde   zapíchnout   a   vytáhnout   z   batohu   kolečka   na   mokré   povrchy.   Brzy jsem   v   dáli   zahlédl   jadernou   elektrárnu   Gösgen,   kolem   které   měla   má   trasa   ten   den   vést.   Byl   to   trochu   zvláštní   pocit, bruslit   kolem   chladící   věže   a   v   okamžiku,   kdy   stezka   vedla   přes   most,   přes   který   vedly   koleje,   pomyslel   jsem   si,   zda jsem   tady   opravdu   správně.   Značka   stezky   pro   bruslaře   mi   ale   dala   jasnou   odpověď.   V   nedalekém   Aarau   jsem   si   musel už   dát   kávu.   Posadil   jsem   se   na   zahrádku   místní   restaurace   a   dostával   do   sebe   v   poklidu   svoji   dávku   kofeinu.   Při   výjezdu ze   zahrádky   mne   zastavil   starší   muž   jdoucí   kolem,   kterého   upoutal   můj   dres   v   národních   barvách.   Vyptával   se   mne   na mou   cestu,   sdělil   mi,   že   jezdí   Škodou   Octavia   a   dodal,   že   Praha   je   opravdu   nádherné   město.   Nevím,   jestli   mi   energii dodala   káva,   nebo   národní   hrdost,   ale   hned   se   mi   bruslilo   lépe.   Cesta   ubíhala   pěknou   krajinou,      podzimní   slunce   se   občas ukázalo,   prostě   idylka.   Místy   sice   stezka   nepříjemně   stoupala,   ale   díky   holím   jsem   vše   zvládnul.   Ke   konci   cesty   jsem pouze   přemýšlel,   zda   budu   v   Bruggu   dříve   já,   nebo   bouřka.   Vyhrál   jsem   já,   i   když   to   bylo   Pyrrhovo   vítězství.   Otlačený kotník,   který   mne   zlobil   několik   dní,   o   sobě   dával   pořádně   vědět,   musel   jsem   věřit,   že   se   dá   do   pořádku   tak   jako   několik večerů předtím.
    Z Bruggu do Klotenu (41 km) Ranní   mlha   tentokrát   vydala   za   dva   dny.   Kotník   ale   nějak   držel   a   tak   jsem   se   rozhodl,   že   do   toho   jdu.   Možná   snaha   to ten   den   zlomit   vedla   k   tomu,   že   jsem   se   úspěšně   ztratil   a   to   jako   že   fakt   pořádně.   Najít   se   nebylo   nikterak   snadné,   takže jsem   do   města   Baden   přijel   z   jiné   strany   a   pruhem   na   frekventované   silnici,   který   byl   vyhrazen   pro   autobusy   a   cyklisty. Není   tedy   překvapivé,   že   to   v   Badenu   chtělo   opravdu   kafe   a   trochu   klidu,   jenže   to   nemělo   být   ten   den   všechno.   Foukal studený   vítr   –   z   východu,   takže   jsem   jel   skoro   pořád   proti   němu.   Navíc   v   okamžiku,   kdy   jsem   myslel,   že   z   bolesti   v kotníku   vyletím   z   kůže,   jsem   se   opět   ztratil.   Vracet   se   mi   nechtělo,   jet   po   šotolině   taky   ne,   takže   jsem   kouknul   na   mapu, ve   kterém   městě   či   obci   zase   na   stezku   nejsnáze   narazím,   sundal   brusle,   nazul   tenisky,   a   šel   něco   přes   kilometr   pěšky. Došel   jsem   takto   do   městečka   Regensdorf   a   protože   jsem   už   několik   kilometrů   brzdil   šroubem,   co   drží   špalek,   zamířil jsem   si   to   rovnou   do   nákupní   zóny   a   do   obchodu   se   sportovními   potřebami.   Paní   za   pokladnou   ze   mne   byla   trochu   paf, ale   špalky   měla   v   balení   po   dvou,   vzal   jsem   je   tedy   oba,   a   zatímco   jsem   dámě   sděloval   dojmy   z   cesty,   popadla   dotyčná imbusový   klíč   a   špalek   na   pokladně   hbitě   vyměnila.   Tak   zařval   druhý   špalek   v   pořadí,   řada   byla   na   čísle   tři,   no   kdo   by to   byl   řekl.   Mezitím   se   počasí   umoudřilo   a   vysvitlo   sluníčko.   Mezi   loukami   a   poli   jsem   tedy   dojel   na   předměstí Curychu.   Tady   se   stezka   stočila   přímo   na   sever   do   Klotenu.   Blízkost   Klotenu,   kde   je   letiště,   prozrazovala   nízko   letící dopravní   letadla,   což   po   mne   bylo   dobré   znamení.   Konec   cesty   jsem   totiž   napjatě   vyhlížel   -   se   zatnutými   zuby   jsem nakonec   dobruslil   poslední   stovky   metrů.   Bylo   jasné,   že   druhý   den   to   už   nepůjde.   Pokud   jsem   chtěl   svou   cestu   dokončit, chtělo   to   jeden   den   vysadit.   To   se   docela   hodilo,   volný   den   jsem   využil   k   návštěvě   Curychu,   změnil   strategii   péče   o kotník a nabyl jsem opět víru, že k Bodamskému jezeru dojedu na bruslích.
Navštivte také: Mittelland Skate: Zemí tří jezer http://www.ziju-inlajny.cz/zahranici/zemi-tri-jezer/ Mittelland Skate: Na východ podél řeky Aare: http://www.ziju-inlajny.cz/zahranici/dal-podel-reky-aare/
© Ziju-inlajny.cz 2016